Přihořívá….hoří….VYHOŘÍ! Výsledky průzkumu...

Společnost SearchForce s.r.o. provedla nedávno na téma syndromu vyhoření nezávislý průzkum, postavený na šestnácti otázkách. Odpovídali muži (26%) i ženy (74%). Jednalo se o respondenty ve věku od 18 let až po kategorii nad 65 let, přičemž věková hladina v rozmezí 26 – 55 let tvořila 84%. Do průzkumu se zapojilo celkem 210 účastníků, kteří pokrývali kompletní spektrum pracovního zaměření dle segmentů, typu pozic i podle typu lokality bydliště. Vypovídací hodnotu výsledků průzkumu lze proto považovat za objektivní. Otázky mapovaly fyzický a psychický stav respondentů. Hodnotící škála byla 1 až 4. Vyšší číslo u odpovědi naznačovalo vyšší indikaci přítomnosti dotazovaného rizikového stavu či jevu. Cílem bylo vysledovat z hlediska různých kritérií, kde a komu hrozí syndrom vyhoření nejvíce, případně jím už prochází. Některé výsledky jsou velmi překvapivé.

syndrom-vyhoreni.jpg

Přihořívá….hoří….VYHOŘÍ!

Nadpis možná asociuje požární tématiku, ale to třeba někdy příště. Nicméně o hoření, potažmo o vyhoření v tomto příspěvku určitě půjde. Přesněji řešeno půjde o syndrom vyhoření (SV).

Co to je ten syndrom vyhoření?

Na toto téma se v poslední době poměrně často mluví. Téměř to vypadá, že kdo si neprošel syndromem vyhoření, jako by nebyl. Výborně syndrom vyhoření ve své knize o stejném názvu definoval Myron D. Rush: „Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte tím více světla. Svíčka však zároveň rychleji vyhoří“. To je jednoduchý a výstižný popis procesu, směřujícího k vyhoření. Rozhodně není dobré tento stav jakkoliv zlehčovat. Pozitivní ale určitě je, že je to diskutované téma. Tím se zvyšuje šance, že má člověk o příznacích konkrétnější povědomí, dokáže signály včas identifikovat a upravit svoji fyzickou, duševní i duchovní kondici dříve, než se začnou projevovat fatální následky. A to jak pro člověka, bojujícího se SV, tak často i pro jeho nejbližší okolí.

Jakou roli hraje věk?

Nejvíce příznaků SV se překvapivě vyskytuje ve skupině 18 – 25 let. Zprůměrované hodnocení všech odpovědí této skupiny je 2,25 a to je již v negativní polovině hodnotící škály. Jak je to možné? Pravděpodobně je to odraz nezkušenosti při vnímání signálů deficitu energie a spoléhání na rychlou regeneraci v kombinaci s ambicemi a všeobecnou soutěživostí. Tato věková skupina nejspíš toto téma ještě ani seriózně neřeší nebo si myslí, že se jich ještě netýká.

Naopak nejméně příznaků SV u sebe indikuje skupina 36 – 45 let (2,12) a překvapivě respondent nad 65let (1,38!). Jak to vysvětlit? Vypadá to, že s věkem přichází i zkušenost a snaha využívat duševní, emocionální i fyzickou energii z pozice zodpovědného hospodáře.

Je odolnější muž či žena?

Obě kategorie se výsledkem řádově nějak zásadně neliší. U mužů vyznívá riziko SV dle indikovaných jevů o něco vyšší (2,18) oproti ženám (2,15). V každém případě se ale zprůměrované odpovědi u obou skupin nacházejí v negativní polovině hodnotící škály, což opět není nijak povzbudivé. O něco horší hodnocení u mužů lze jistě mimo jiné přičíst trvalému tlaku z titulu očekávání zabezpečení rodiny, dosažení společenského postavení a podávání tomu adekvátních pracovních výkonů, kdy často dochází k trvalému výdeji energie a není prostor či snaha ji náležitě dobít.

Ženy jsou na tom o něco málo lépe, ale ani u nich není důvod jásat. Zde se na výsledku asi v mnoha případech pořád ještě podepisuje „druhá směna“ v podobě péče o domácnost a děti. Prostor na vybalancování a načerpání energie se tak často dost zužuje a vzniká začarovaný kruh nazvaný „když já na to nemám čas“.

A co odvětví?

Tento úhel pohledu hodnocení přinesl asi největší překvapení. Jednoznačně nejvíce příznaků SV – a to s velkým náskokem - u sebe indikovali respondenti ze sektoru logistiky (2,9!). Navíc u všech otázek byly zprůměrované odpovědi buď nejblíže k negativnímu okraji hodnotící škály, nebo alespoň převyšovaly průměr odpovědí všech respondentů bez ohledu na kategorie a to opět směrem k negativnímu okraji škály. Jedinou výjimkou byla otázka, jak se vyjadřují o své práci před blízkými a přáteli. Zde respondenti z logistiky překvapivě vyzněli velmi pozitivně (1,08), což velmi předčilo i průměr odpovědí všech ostatních účastníků výzkumu. Celkově to ale vypovídá o obrovské náročnosti odvětví logistiky nejen po stránce fyzické, ale především psychické.

Za povšimnutí rozhodně stojí výsledek účastníků se statusem „v domácnosti“. Zde zprůměrované odpovědi dosáhly 2,4 bodů, což se rovněž nachází velmi nad průměrem a v negativní polovině hodnotící škály. Na tomto jevu je jasně vidět, že riziko SV nelze spojovat pouze s vysokým pracovním nasazením v zaměstnání, jak se mnohdy zjednodušuje. Naopak důležité je celkové vybalancování všech životních složek, nejen stránky pracovní.

Zajímavá je nejnižší průměrná indikace příznaků SV ze strany zaměstnanců ve státní správě (1,8). Toto číslo se nachází v pozitivní polovině hodnotící škály, navíc jako jediné ze všech zprůměrovaných dotazovaných odvětví. Průměry u jednotlivých otázek navíc vyznívají buď nejvíce pozitivně ze všech, nebo alespoň jsou pod celkovým průměrem směrem k pozitivnímu okraji hodnotící škály.

Která pozice je bezpečná?

Těžko přesně poradit. Podle obdržených odpovědí jsou nejvíce rizikové pozice administrativních pracovníků (2,3) bez ohledu na segment. Navíc zprůměrované odpovědi u téměř všech otázek u nich vyznívají nejvíce negativně ze všech hodnocených.

Nejlépe vychází zprůměrované odpovědi středního (2,1) a vrcholového managementu (2,1). Zde se nabízí jako odpověď nasbírané zkušenosti zúročené v „optimálnějším rozložením sil“ a celkově zodpovědnější přístup k balancování sil a vnitřního nastavení, což je na těchto pozicích velmi často bez nadsázky životní nutnost k přežití.

Za povšimnutí stojí kategorie manuální pracovník (2,2), která stojí přesně mezi výše uvedenými pólovými kategoriemi. Vypovídá to o tom, že na vyšší či nižší riziko dopracování se k SV nemá primárně vliv to, jestli se člověk zjednodušeně řečeno živí rukama nebo tzv. propiskou. Opět to potvrzuje to, že podstatný je celkový vyvážený přístup k životu s množstvím různých vjemů a dostatečnou regenerací.

Venkov nebo velkoměsto?

Nejlépe z tohoto hodnocení vyšel venkov (2,0). Zas tak ohromující to asi není. Všichni možná známe ten pocit, že na venkově plyne život tak nějak pomaleji, lidé mají blíže k sobě i k přírodě. To jsou přesně ty správné momenty na „čištění hlavy“.

Nejrizikovější stav vyšel u měst do 10.000 obyvatel (2,5). Můžeme se domnívat, že se v tom zrcadlí třeba omezené pracovní příležitosti, dojíždění za prací, stres s tím spojený.

Velká „uspěchaná“ města jako Praha nebo Brno se překvapivě nacházejí někde mezi tím (2,2). Určitě v tom hraje roli i to, že nabízejí spoustu kulturních, sportovních či relaxačních aktivit k dočerpání energie.

A co podívat se na výsledky globálně?

Ani s tímto úhlem pohledu si moc nepomůžeme, ba naopak. Když budeme úplně abstrahovat od hodnocení podle kategorií, tak 69% ze všech dotazovaných má průměr odpovědí v negativním rozmezí 2-4 body, což i podporuje předchozí vyhodnocení dle kategorií. A s průměrem v kritickém rozmezí 3-4 bodů je 11% procent respondentů! To je docela alarmující číslo, protože tito účastníci výzkumu s velkou pravděpodobností do sítě zvané syndrom vyhoření již spadli.

Potěšující je určitě to, že zbývajících 31% respondentů má průměr odpovědí v té přívětivější části hodnotící škály mezi 1-2 body.

Co z provedeného výzkumu plyne?

Ano, u každého hodnoceného kritéria samozřejmě vyšla kategorie s nejvíce identifikovatelnými příznaky SV a s příznaky nejmenšími. Ale i u těch tzv. nejlepších to není žádná výhra, protože zprůměrované hodnoty se pohybovaly převážně v negativní polovině hodnotící škály, tedy nad 2 body. Něco to vypovídá o stavu ve společnosti, kdy stále převažuje snaha o co nejvyšší výkon a rychlost nad celkovou kvalitou života. Na druhou stranu je třeba ale objektivně přiznat, že v tomto směru se již mnohé změnilo a dále mění k lepšímu. Jednak u samotných jednotlivců, kdy se stává trendy zdravý životní styl, zdravé stravování, sport a vůbec v širokém slova smyslu snaha o obnovování duševní, emocionální i fyzické energie. A „osvícených“ zaměstnavatelů v tomto kontextu také přibývá.

Co si o výsledcích výzkumu myslíte Vy? Máte osobní zkušenost s vyhořením? Napište nám na info@searchforce.cz